Jak uspat dítě. Co se nám osvědčilo v praxi?

Ráda bych se s vámi podělila o svou zkušenost s uspáváním dětí. V příspěvku budu porovnávat skutečnost s radami, které jsem dostávala od blízkého okolí, s informacemi, které jsem si přečetla buď v knize pro matky, nebo na webech. Tento příspěvek má ryze osobní charakter. Možná, že u vás to bude všechno úplně jinak, nebo se necháte inspirovat.

Jak spalo první dítě

Hrozně (6 až 8 hodin úhrnem za den i noc). Šmudlák bral pravidelně léky na regulaci oběhu krve v těle, protože se narodil s hemangiomem na nose. Léky (Propranolol) způsobovaly nespavost, takže jsme se prakticky rok a půl nevyspali, dokud mu léky nevysadili. Za tu dobu jsem zjistila řadu věcí, které jsme dělali špatně, zbytečně a které bych udělala úplně jinak.

Jak spalo druhé dítě

Víc. Upřímně řečeno, snad ani nešlo spát méně. Fíla spí bezvadně, protože nebere léky, které způsobují nespavost. V noci spí pět až šest hodin, a mně se to zdá naprosto úžasné. Je to snad má zásluha? Už umím s dětmi zacházet? Vůbec ne. Prostě se tak narodil. Dělám něco jinak? Ano, jen si to přečtěte.

Dítě musí mít svou postýlku!

Ano, ano. Rada nad zlato od babiček a dalších, kteří to s vámi myslí co nejlíp. Šmudlák svou postýlku má a spal v ní hned, jak jsme dorazili z porodnice. Výsledkem byl několika měsíční řev, nevyspání a následné stěhování k nám do postele, kde jsme se prostě nebyli schopni všichni na tom malém prostoru vyspat. Asi v deseti měsících, po tom, co spadl z naší postele, jsme ho přemístili nekompromisně za plot (rozumějte do dětské postýlky). Řev to byl nesmírný, ale v zájmu zachování jeho bezpečnosti se nedalo nic dělat.

Fíla svou postýlku nemá. Má ale kolíbku, kde byl asi tak 5x, když jsem ho potřebovala přemístit do koupelny, abych se mohla vykoupat (a nemusela přes celý byt běhat kvůli dudlíku). Spí se mnou v posteli v dětském pokoji, Šmudlák spí s tatínkem v ložnici. Výhodou je, že se vyspíme úplně všichni.

Jak to bude za čas? To se uvidí. Teď to je takhle a vyhovuje to všem zúčastněným. Až se začne Fíla ve spánku přemisťovat, půjde do malé postýlky a Šmudlák do dětského pokojíčku.

Co z toho plyne? To, že dětská postýlka za vás nespavost dítěte nevyřeší. Pokud v ní dítě nechce usínat, není to proto, že jste jej do postýlky nepoložili hned po narození. Některá miminka spí v postýlce krásně, jiná ne. Nemá cenu lámat něco přes koleno. Jakmile se začne dítě pohybovat, a nemůžete jej uhlídat, musíte jej přemístit do postýlky hlavně pro jeho bezpečí. Šmudlák spal s námi v posteli do deseti měsíců. Postýlku nemá rád a nikdy ji rád neměl. Nejraději spal na kojícím polštáři, v nosítku nebo u nás v posteli.

Pamatujte: Je důležité, abyste se vyspali. Vyspíte-li se všichni v jedné posteli (té vaší), dítě je klidné, nebudí se, je poměrně dobrý výsledek. 🙂

Dítě musí mít režim!

A ne ledajaký, nejlépe vojenský. Přísnost a drobný diktát jsou na místě. Snaha udělat dítěti řádný režim mě málem připravila o rozum. Pravidelně jsem Šmudláka koupala, ukládala ho ke spánku, krmila. Vše jsem dělala přesně. Má přesnost přímo úměrně zvyšovala Šmudlákův řev. Až jsem se na to jednoho dne úplně vykašlala. A víte, co se stalo? No, co by se stalo. Vůbec nic. Šmudlák řval stejně jako předtím, akorát mně bylo podstatně lépe. Vše se srovnalo, když mu vysadili léky.

Co z toho plyne? Za celý den dodržuji jenom dvě zásady. Tou první je, aby si dítě přes den na chvíli odpočinulo a dám ho do postýlky. Je jedno kdy. Dám ho tam, když je unavené. Druhou je, aby byl Šmudlák nejpozději v osm ve svojí postýlce a zkoušel usnout. Tento model přišel až časem. Respektive, až když jsem sama zjistila, že přílišný řád vede jenom ke zbytečnému stresu. Teď už vím, že nejde všechno hned. Musíte být trpěliví a zkoušet.

Proboha, hlavně ho nechovej!

„A proč ne?“  „Protože dítě si na chování zvykne a nebude chtít spát jinak.“ Ano, to je pravda. Ale druhá strana mince mi ukázala, že si zase hodně rychle odvykne a už nebude chtít chovat. V roce a půl už o vás nebude stát tolik, jako když bylo malým miminkem. Pokud vytvoříte dítěti návyk na to, že jej před spaním budete chovat, tak počítejte s tím, že to po vás bude vyžadovat takových 15 až 18 měsíců. Potom už ne.

Co z toho plyne? Děti rychle vyrostou. Možná, že když miminko nebudete chovat a nosit a v půl roce ho odložíte na celý týden do jeslí, tak vám to může být po pár letech líto. Jenže čas se vrátit nedá.

Nech ho vyřvat

Tohle je asi to nejhorší, co můžete udělat. Proč? No proto, že dítě neví, proč řve a proč jej necháváte, aby dál úzkostlivě řvalo. Nerozumí tomu. Nechápe, proč by mělo samo křičet v postýlce. Když je starší, vidíte, že vám porozumí, zkuste mu vysvětlit jednoduše, že by mělo spát, ale nenechte jej v postýlce křičet. Nám se při usínání osvědčilo nechat dveře otevřené a rozsvíceno. Šmudlák usíná úplně sám. Vysvětlili jsme mu, že jsme za rohem. Tam, kde je světlo. Takhle ho necháváme od 19 měsíců. Tedy až od doby, kdy neměl problém s usínáním a rozumí nám, že jsme kousek od něj, nebojí se.

Co z toho plyne? Nikdy nenechte miminko vyřvat jenom proto, že vám to někdo poradí. Dítě stejně neví, proč řve a trápí se. Podělím se s vámi ještě o jednu zkušenost. Když jsme trávili konec šestinedělí na dětském oddělení v Motole, kde Šmudláka hospitalizovali kvůli hemangiomu, tak mi dětská sestřička, která mohla být téměř v důchodovém věku, říkala (na téma „nechat vyřvat“): „Nenechávejte ho nikdy plakat. Takhle se děti psychicky trápí.“ Na to, co mi na mou otázku kvůli řevu odpověděla, nikdy nezapomenu. Ráda bych tuto zkušenost posunula dál.

Jak na uspávání?

Každé dítě spí jinak. Mně se osvědčil opravdu jakýsi uspávací rituál. Někdo má rituál, že uspává dítě v kočárku, nosítku, chodí s ním po bytě a chová ho, drží ho za ruku. Nyní se blíže podíváme na to, jaké jsou pozitiva a negativa těchto rituálů.

Uspávání v kočárku – poměrně snadné. Dítě usne na procházce, zvykne si spát v kočárku a spí v něm i po příchodu domů. Problém nastává večer, když vyžaduje usnutí v kočárku, nebo v houpačce. Ráda uspávám v kočárku, ale už ne večer. Proč? Protože potom musíte přemístit dítě do postýlky a jednou nastane čas, kdy se při přesunu vzbudí a vy budete uspávat znova. Jako dočasné řešení je to super, ale budete muset postupem času hledat řešení trvalejšího charakteru.

Uspávání chováním – s tímto mám věrnou zkušenost po celých 18 měsíců. Na začátku to je krásné, chováte miminko, které u vás usne, a vy ho odložíte. Jenže postupem času se miminko pronese. Nastane problém s odložením, protože se vzbudí hned, jak jej přesunete do postýlky. Opět to je dočasné řešení.

Uspávání v nosítku nebo v šátku – pro kojence je to jedna z nejlepších metod, jak jej uspat. Odložení bývá celkem loterie, ale dítě u maminky usne opravdu tvrdě, takže to nemusí být takový problém jako uspávání v kočárku, kdy jej musíte vzít a přenést. V tomto případě jej jenom odložíte do postýlky.

Držení se za ruku – tuto metodu používám u druhého dítěte a nemůžu si ji vynachválit. Když má velké problémy, uspím jej v nosítku, ale převážně se snažím držet uspávací rituál v domácím prostředí tak, že jej držím za ruku. Fíla usne a je to.

Kdy uspávací rituály opustit? Až okolo 15 měsíce.

Jak naučit dítě, aby usínalo samo?

To je kumšt. Ne každé dítě usne samo a ne vždy se to podaří. Vypozorovala jsem, že dítě usne samo tehdy, je-li na to psychicky připraveno. Pokud připraveno není, bude řvát. V lepším případě několik hodin, kdy se uřve a usne, v tom horším klidně celou noc. Zkoušeli jsme, aby Šmudlák usínal sám nejdříve asi v 15 měsících. Neúspěch se dostavil ihned. Pokus jsme opakovali v 17 měsících. (Celých 17 měsíců jsme ho při usínání chovali). Neúspěch byl opět v patách. Když jsem se vrátila z porodnice a zůstala jsem sama s dětmi doma, nebyla jiná možnost. Nechala jsem v ložnici Šmudláka a Fílu a řekla jsem Šmudlákovi: „Zkuste spát. Je tu Filka, nejsi tady sám. Já hned přijdu.“ Fíla spal jako zařezaný a nevzbudila by ho ani siréna. Během doby, kdy jsem byla v koupelně (a trnula jsem, co se stane) si Šmudlák lehl a usnul. Což bylo velké překvapení a krok k tomu, jak mu vysvětlit, aby usínal sám. Zkoušela jsem po krůčkách dále a vysvětlila mu, ať zkusí v postýlce usnout, že jsme vedle, protože Fila pláče, takže by ho jenom budil. Takhle jsme trénovali několik dní a začal spát sám. A protože je starší brácha, odevzdal nám dudlík, který jsme vyhodili do koše. No a mohli jsme začít znovu. A začali jsme. Od 19 měsíců usíná sám a bez dudlíku.

Neexistuje jednotný návod na to, jak naučit dítě spát, ale tady je několik bodů, které by vám mohly pomoci k tomu, jak uspat dítě:

  • Zkuste se do dítěte vcítit. Když je malé, nepochopí vás. Potřebuje maminku, a pokud bez vás neusne, zkuste mu být po dobu než povyroste na blízku.
  • Řiďte se instinktem. Nenechávejte dítě plakat. Nepomůžete tím ani sobě a ani jemu.
  • Vyberte si uspávací rituál, byť z něj budete časem zoufalí. Pro začátek se to hodí. Každý rituál má výhody  a nevýhody.
  • Spánek u dětí se mění. To, že dítě spí (nebo nespí) první rok ještě neznamená, že to takhle bude pořád.
  • Když vám dítě rozumí a chápe, co mu říkáte, zkuste mu vysvětlit, že jste jen kousek od něj. Ze začátku k němu můžete chodit a zkontrolovat jej.
  • Naučit dítě spát samo dá práci a nejde to hned. Nejlepší čas je mezi prvním a druhým rokem života, tedy spíše ve druhé polovině druhého roku, od 18 měsíců. Pro dítě to je také dobré, protože usne v klidu. Když budete sedět u postýlky, může to dítě jen rušit. Ale nemusí tomu tak být vždy. Záleží na dítěti samotném.
  • Dávejte batole spát, až když je unavené. Občas se stane, že neodhadneme, kdy je Šmudlák vyčerpaný, a poté usíná dlouho. Často usne do pěti minut. Sám.
  • Buďte silní a poučte se z neúspěchu.
  • Neřešte to. Pokud vaše dítě samo neusíná a to sousedovic už ano (a přitom je o měsíc mladší), nic to neznamená. Děti nesrovnávejte mezi sebou. Proč? No proto, že to není k ničemu. Dítě nezačne spát lépe proto, že kluk od naproti už je samostatnější.

 

Hodně štěstí a trpělivosti.

Tereza Krček

Má dvě děti a ve volném čase testuje a recenzuje dětské zboží. Příspěvky si můžete přečíst na www.matkatereza.cz a také na www.radimradi.cz.