BLOGLIFE: TO JE NÁŠ ŽIVOT

První čtyři měsíce: Co jsem u druhého dítěte udělala jinak a proč

Představovala jsem si, že dvě děti nezvládnu. Nikdy. Domnívala jsem, že to bude peklo, a ani jsem nechtěla pomyslet na to, co se stane po příchodu z porodnice. Jak to vidím teď? Co by se stalo. Nic.  Země se pořád otáčí kolem své osy, náš dům stojí, nevyhořeli jsme, všichni máme dvě ruce a dvě nohy. U druhého dítěte jsem víc v pohodě jako člověk, protože jsem se už poučila. Co dělám jinak a proč?

Uspávání a spaní

Zavedla jsem uspávací rituál držení se za ruku. Fíla se mnou spí v posteli (je u zdi, aby nespadl), proto se můžeme držet. Usne takhle bez problémů a má to moc rád. Spíme sami dva v jedné velké posteli, abychom se nemačkali a vyspali se. Ve čtyřech měsících začal spát pět až šest hodin. Rychle si zvykl na to, že v noci se spí a ve dne moc ne. Přičítám to k tomu, že přes den je u nás doma celkem rušno. Šmudlák se o hluk dokáže postarat poměrně solidně, takže jakmile začal Fíla slyšet, bylo jasné, že usnout přes den bude trošku potíž. Někdy se povede, že přes den spí obě děti ve stejnou dobu, ale spíš jdeme ven a Filka hajá v kočárku, kde zůstane i po příchodu domů, dospí se a celý večer je s námi vzhůru. Ulehá až po desáté, častěji kolem jedenácté, probudí se v pět.

Šmudláka jsme uspávali chováním (hodina žádná doba) a ukládali jsme jej do jeho postýlky, kde být nechtěl. Po odložení se vždycky vzbudil a mohli jsme začít znovu.

Co se změnilo?

  • Uspávám miminko na tom místě, kde bude ve výsledku ležet. Po usnutí jej nepřenáším (eliminuji možnost probuzení).
  • Přes den usíná v nosítku nebo v kočárku, případně spí vedle mě na rozkládacím gauči, který občas slouží jako pohodlná postel.
  • V bytě není pořád ticho, takže dítě pozná, kdy má spát dle denní doby (nemá na výběr). 🙂 Šmudlák měl na spaní klid a stejně neusnul.
  • Spíme společně v jedné posteli a miminko je klidnější. Neznamená to, že je-li dítě malé, tak je hloupé a nevnímá okolí. Ve čtyřech měsících dobře ví, kdy je samo a kdy s ním je maminka.
  • Usíná, když je unavený, ne přesně v danou hodinu, ale daří se držet přibližnou dobu usnutí. Tak nějak přirozeně.

Kojení

Šmudlák neuměl sát, protože během prvních minut po porodu se nepřisál a první tři dny v porodnici také ne. V porodnici jsem se kojit nenaučila a osm měsíců se lopotila mezi kojením a odsáváním. U druhého dítěte jsem se poučila a do porodnice si vzala kojící kloboučky, protože jsem věděla, že bez nich budu mít opět problémy. S kloboučky jsem mohla kojit okamžitě, mléko se udělalo už druhý den a Fíla odcházel o 100 gramů lehčí (ve srovnání s porodní váhou). Po kojení používám Bepanthen. Nepravidelně, ale přesto. Už vím, že je to dobrá prevence proti popraskaným bradavkám, se kterými kojení bolí. Kojících kloboučků mám několik, abych je nemusela neustále hledat a vyvařovat dokola a dokola.

Snažím se často pít, i když to začíná být docela problém. Bez nedostatku tekutin se neutvoří mléko a miminko jej potřebuje stále více. Ale zatím to nějak tak vychází, tak uvidíme.

Co se změnilo?

  • Miminko se přisálo už na porodním sále.
  • Od narození pije Fíla skrze kojící kloboučky.
  • Mléko už nemusím denně odsávat.
  • Snažím se pravidelně pít.
  • Jím vitamíny, aby bylo mléko jak se patří.

Pravidelný režim

Se Šmudlákem jsem se snažila dodržovat přísný pravidelný režim, který, jak se ukázalo, vedl akorát  k tomu, že jsem úzkostlivě přemýšlela: kolik je hodin, kdy jedl, kolik toho snědl, jak dlouho spal (nespal), kolik hodin spal a kdy to bylo. Vedla jsem si přehled, kam jsem psala, výše uvedené „trable“. Sečteno a podtrženo. Deník skončil v koši. U Filky nevedu žádné záznamy o ničem, nesnažím se dodržovat režim, řídím se jenom zdravým rozumem a tím, že chodí usínat se mnou, abych se co nejdéle vyspala. Nevydrží bez jídla déle než šest hodin. Výsledkem je poměrně slušná rodinná symbióza. Ráno se budí děti podobně, byť spí každé v jiné místnosti. Přes den je někdy uspím ve stejnou dobu, jindy se to nepovede, tak se Fíla prospí v nosítku nebo v kočárku.

Co se změnilo?

  • Můj přístup je diametrálně jiný. Neřeším zbytečnosti, které děti a mne nikam neposunou a jenom mi přidají na vráskách.

Nošení

Nosím, nosím, nosím a nosím. Kdybych neměla svoje Caboo, asi by mi upadly ruce, praskla hlava a Fíla by toho moc nenaspal. Šmudláka jsem začala pořádně nosit až v půl roce, což (jak jsem poznala) bylo pozdě. Fíla byl v novorozeneckém nosítku hned druhý týden po porodu. Postupně jsem ho do něj dávala častěji. Rád v něm usínal a spával.

Co se změnilo?

  • Nošení jsem vzala za své a dobře jsem udělala. Miminko je klidnější, nebrečí a v nosítku usne.

Rozmazlování

Druhé dítě rozmazluji více než to první, protože mám na to čas. Jak je to možné? Čas věnovaný dětem využívám skutečně jenom pro ně. Neřeším zbytečnosti a věnuji se jim naplno. 

Co se změnilo?

  • Pochopila jsem, co je důležité, čemu má smysl se věnovat, a čemu ne.

Potřeby pro děti

Vyměnila jsem několik potřeb pro děti – rozuměj dudlík, prací prášek, plenky, krém na opruzeniny. Zjistila jsem, že ty značky, které jsem používala, mi vlastně moc nevyhovují.

Prací prášek – přešla jsem z Lovely na Persil sensitive gel. Je perfektní. Hezky voní a prádlo je měkké. Lovela nevoní a prádlo je tvrdé jako „kdybych ho vytáhla krávě z držky“ (jak by řekla moje babička). 🙂 Teď se sama sebe ptám, proč jsem ji používala.

Dudlík – nově jedu v MAM a je to ten nejlepší dudlík pod sluncem. Vím, že to je „jen dudlík“, ale on je fakt boží. Neodudá se (zasvěcené matky vědí, o čem hovořím).

Pleny – Šmulové plenky zrušili, Pampers smrdí umělotinou i přes plastový obal, tak jsem hledala náhradu. Zakotvila jsem u plenek Bella Happy a nemohu si je vynachválit. Jsou trošku menší, než je uvedeno na obale, ale perfektní.

Krém na opruzeniny – z Hippu jsem přešla na Rybilku Neo a jsem spokojená. Fíla má citlivou pokožku a Rybilka mu sedí výrazně lépe.

Jak jste se nechali inspirovat výchovou prvního dítěte vy?

Máma do deště (Tereza Krček)

Mít dvě děti krátce po sobě, to není jen tak. Jako máma vím, jak je náročné trávit s nimi celý den, a proto jsem vytvořila blog, který pomůže rodičům děti zabavit, ať už kreativní činností, nebo zajímavou hračkou. Chtěla bych, aby se děti přirozeně rozvíjely, uměly si v budoucnu udělat na věci svůj názor a aby znalosti využívaly jako propojené nádoby, neukládaly je "do škatulek", které nikdy naplno nevyužijí. Tenhle přístup jsem se naučila během studia PhD. na studijních zahraničních pobytech ve Vídni a v texaském Austinu. Chtěla bych, aby se děti s kreativním myšlením seznámily už jako malí drobci, protože v životě se jim to bude mockrát hodit.